Ne každý má ve své rodině mistra světa, takže byla jen otázka času, kdy tady přijde řada na Václava Vondřicha, cestujícího kováře.
Forgeron ambulant
Pokud jste o mém prastrýci nikdy neslyšeli, tak byste se měli nejdřív nad sebou trochu zamyslet a hned potom si buď přečíst knížku Dědeček automobil od Adolfa Branalda (asistent režie nějaký Miloš Forman), podívat na stejnojmenný film od Alfréda Radoka, pustit si stejnojmennou audioknihu s Borisem Rösnerem nebo si v nejhorším pustit vzdělávací video pro děti, které o Václavu Vondřichovi natočilo Déčko. Takže ty notoricky známé věci o mistrovi světa z roku 1905 tady zmiňovat nebudu, ale rád bych pochlubil svým objevem ve francouzském archivu, kdy jsem v časopisu La Vie au Grand Air našel krásné a podle všeho u nás neznámé fotky z legendárního závodu ve francouzském Dourdanu. Důvod, proč je přede mnou ještě nikdo neobjevil, bude jednoduchý – Václav Vondřich je tam totiž výhradně uváděn jako rakouský závodník Wondrick.
O čem se taky moc nemluví, že tehdy byl zvyk takový, že další mistrovství světa se vždy pořádalo v zemi vítěze. Takže ročník 1906 se uskutečnil u nás, v Pacově, na rozhraní Českomoravské vysočiny a jižních Čech. Ale nikdo z předních týmů ani jezdců na něj nedorazil. Už tenkrát jsme evidentně byli pro Francouze, Angličany a Němce konec světa. Ostatně závodu se nezúčastnili ani Laurin & Klement. „Poněvadž jsme již loňského roku v závodě, který měl skutečně mezinárodní význam, v skvostném stylu zvítězili a Francouze v jejich vlastní zemi porazili. Poněvadž za ony tisíce, jež jinak pro takové závodní podniky bezúčelně vyhazujeme, docílíme raději zlevnění strojů cestovních ve prospěch svého zákaznictva.“ Neúčastnil se tím pádem ani úřadující mistr světa, i když toho se snažil zlanařit rakouský Puch, který mu nabídl 5 000 korun za účast a dalších 5 000 korun za případné vítězství. Vondřich ale odmítl, nechtěl zradit svou značku.
Laurin & Klement na jeho věrnost nezapomněli, a tak když se musel Václav Vondřich kvůli tuberkulóze vzdát závodění, nabídli mu pozici ředitele zastoupení L&K (od roku 1925 Škoda) v Praze, kde v podstatě působil až do své smrti v roce 1943. V archivu Národního muzea je z té doby k vidění třeba jeho vizitka nebo menu z oslavy 60. narozenin na Barrandovských terasách. I když se Vondřich s tuberkulózou, která byla podle všeho následkem častého pobytu v prašném prostředí na silničních závodech (asfalt se tehdy ještě moc nenosil), úspěšně léčil na náklady automobilky ve Švýcarsku, během války u něho vypukly nové záchvaty a po dvou letech postupně zhoršující nemoci zemřel. Bylo mu 69 let. Na závěr vzpomínání na mého prastrýce bych ještě rád zmínil to, co jsem také dlouho nevěděl – totiž, že slavnou píseň Na motoru složil František Kmoch bezprostředně po slavném závodu přímo na Vondřichovu počest. Wow!