Got, got, need!

Ne, že by snad u nás alba a samolepky Panini nebyly k dostání. Jsou, ale popravdě to nikoho moc netankuje. Fenomén Panini nás totiž na rozdíl od zbytku světa míjí už od dob socialistického Československa. Asi proto, že je to další z věcí, kterou k nám komunisté prostě nepustili. A tak zatímco všude jinde panuje od začátku 70. let kolem vydání každého nového alba dost velké pozdvižení, u nás je ticho po pěšině. Přitom česká stopa by i v tomto případě byla a ne ledajaká. Náš nejslavnější volejbalista všech dob, Josef Musil (2x mistr světa, 2x mistr Evropy, stříbrná a bronzová olympijská medaile), totiž v době svého angažmá v italské Modeně na konci 60. let pracoval jako tiskař právě ve firmě bratrů Panini, kteří zároveň vlastnili i tamní volejbalový klub. Přes den chodil Musil do práce, po večerech hrál volejbal. A to tak, že s Panini Modena vyhrál v roce 1970 italskou ligu.

A byl to právě legendární „Bulda“ Musil, díky kterému jsem měl možnost seznámit se s alby Panini daleko dřív než drtivá většina republiky. Když byl totiž můj táta na začátku 70. let s jabloneckými volejbalisty na turnaji v Itálii, dostal od Musila, jinak také bývalého spoluhráče mého dědy, který mu vymyslel právě tu přezdívku Bulda, album Panini se všemi (!) kartičkami. Tehdy to ještě až na pár výjimek nebyly ještě samolepky, ale kartičky, které se musely do alba lepit. Campioni dello Sport 1969-70. Byly tam všechny sporty a nejslavnější sportovci té doby. Agostini, Beamon, Riva, Rindt nebo Merckx. A taky Musil a pár dalších našich reprezentantů. Dnes to jen stěží někdo pochopí, ale tehdy, v socialistickém Československu, jsem se na to díval jako na zjevení. Nic takového u nás totiž nebylo. A jen tak mimochodem, cena kartičky tehdy začínajícího pilota Maria Andrettiho, která pochází právě z tohoto alba se dnes na eBay prodává za 12 000 Kč.

Což ale samozřejmě není vůbec nic ve srovnání s téměř milionem korun, za který je k mání samolepka Ronalda z dob jeho působení v PSV Eindhoven. Za nepatrně nižší cenu se potom prodává samolepka se Zidanem ze začátku jeho kariéry v Cannes. Nijak laciná nejsou ani archivní sběratelská alba, které Panini vydává ke každému mistrovství světa ve fotbale od roku 1970. A popravdě laciné není ani zkompletování současných alb, kdy samozřejmě platí, že čím víc samolepek fotbalistů máte, tím spíš se vám stane, že v novém balíčku na vás po otevření budou čekat samolepky, které už máte. Potom přichází na řadu výměnný obchod, dnes většinou po internetu, ale dřív na burzách nebo školních hřištích. Titulek Got, got, need, need! pochází právě odtud.

Vysoké ceny za kdysi lidovou zábavu přiměly v roce 2014 Sian a Alex Pratchettovi, aby si místo kupování samolepek, nakreslili vlastní obrázky fotbalistů. Všechny. Celé album. To, co možná na první pohled vypadalo jako čirý akt zoufalství, se během několika málo let proměnilo v respektovaný projekt, který vydal knihu, pořádají se mu výstavy a prodejem svých ručně kreslených alb pomáhá nejedné charitativní organizaci. Sběratelská alba Panini mají také víc než věrné fanoušky mezi známými osobnostmi – prosadit se v USA jim tak pomáhal Kobe Bryant, který Panini miloval už z doby, kdy jako malý kluk žil s rodiči sedm let v Itálii. Při tom všem je opravdu trochu s podivem, že to s námi v Česku nic nedělá. Třeba by pomohlo, kdyby se naši už konečně někdy dokázali dostat na to mistrovství světa. Naposledy se tak stalo v roce 2006, předtím v roce 1990, tak to teoreticky mělo klapnout letos…

PS: Koncem září musela argentinská vláda zasáhnout po té, co se země potýká s nedostatkem samolepek na mistrovství světa ve fotbale. Ve srovnání s minulým mistrovstvím vzrostla poptávka po samolepkách až o 40 %. Takže nikoho nemůže překvapit, že mezi nadšené sběratele patří i velvyslanec USA v Argentině Marc R. Stanley.