Už je to víc jak deset let, co vyšla hodně objemná a neméně zajímavá kniha o jednom z našich nejúspěšnějších tenistů všech dob.
Jan Kodeš
Zatímco v češtině se téměř šesti set stránková bichle jmenuje Tenis byl můj život, název její anglické verze A Journey to Glory from behind the Iron Curtain mnohem líp vypovídá o životním příběhu profesionálního sportovce v dobách socialismu. Díky Kodešově obdivuhodně podrobným vzpomínkám a doslova záplavě fotografií tak mimo jiné i zjistíte, že už začátkem 70. let hrál v polu Fred Perry s vlastními iniciály nebo raketou Snauwaert, která nesla jeho jméno. A na nohou měl, jak on sám říká legendární „smisky“, adidasky, které se od roku 1978 jmenují podle jeho tehdejšího soupeře, Američana Stana Smithe. „Je neuvěřitelný, že se tyhle kožený tenisky nosej dodnes,“ řekl při komentování záznamu svého wimbledonského triumfu z roku 1973 Jan Kodeš. „Standovi to moc přeju, že jeho kontrakt vydržel až do dnešního dne.“ Takže smisky!
Jednu hodně unikátní vzpomínku v knize, kterou na základě Kodešových vzpomínek napsal Petr Kolář, ale nenajdete. Když v roce 1988 byli v Praze na svém legendárním koncertě Depeche Mode, byli mimo jiné v tehdejším socialistickém Československu v šoku z toho, když kolem nich prosvištěl jaguár. Můžete hádat třikrát, komu patřil. „Samozřejmě že jsem to byl já,“ vzpomíná Kodeš. Ale toho jaguára jsem si koupil, až když jsem skončil s reprezentací, po Davis Cupu v roce ’80. Pak jsem hrál dva roky bundesligu v Ambergu. A tehdy jsem si koupil toho jaguára.“ Na dnešní poměry nepochopitelný byl také způsob, jakým mu byly vypláceny peníze za výhry v turnajích. Za svůj triumf na French Open v roce 1971 dostal 10 000 dolarů. Z těch mu ale komunisté nechali jen 5,5 tisíce. Ze zbytku se zaplatila účast celé tehdejší československé výpravy.