Jsme mistři světa ve fotbale!

Zatímco Pláničku, Masopusta nebo Panenku zná každý, Ševčíkovou a Mandíkovou nikdo. Přitom jako jediné dokázaly pro náš fotbal získat titul mistrů světa.

Embed from Getty Images

Zní to jako totální sci-fi, ale je to přesně tak. Díky Marii Ševčíkové a Janě Mandíkové jsme vyhráli mistrovství světa ve fotbale. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Není divu, ta story je totiž pořádně zamotaná. Pokud jste si mysleli, že první mistrovství světa žen se konalo v roce 1991 v Číně, není to tak. Vůbec první světový šampionát se totiž konal už v roce 1970 v Itálii. Jen ho neorganizovala FIFA, a tak se až donedávna tvářila, jako by nic takového nikdy neproběhlo. Opak je ale pravdou, a tak se od 6. do 15. července 1970 utkalo v Itálii sedm ženských reprezentací o titul mistryň světa, kterému se podle sponzora šampionátu také říkalo Martini & Rossi Cup. Organizátoři pozvali celkem osm týmů: Anglii, Dánsko, Itálii, Mexiko, Rakousko, Spolkovou republiku Německo, Švýcarsko a… Československo. Naše země tehdy patřila ke světové špičce v ženském fotbalu, takže to ale zas až takové překvapení nebylo. (Na společné fotce Ševčíková stojí druhá zleva, Mandíková klečí třetí zleva.)

Plakát na zápas, který se nekonal. Komunisté na poslední chvíli neudělili naší výpravě víza. Proti Dánsku tak nakonec nastoupily fotbalistky Německa, které Československo v turnaji nahradilo.

Co ale překvapení bylo, když Československý fotbalový svaz na poslední chvíli stáhl účast svého týmu na šampionátu! Respektive naše hráčky nedostaly od tehdy už normalizačních úřadů povolení k udělení výjezdních víz. Jak je potom možné, že Marie Ševčíková a Jana Mandíková získaly tehdy v Itálii titul? Jednoduše. Hrály totiž za Dánsko, kam obě emigrovaly po srpnu 1968. Jejich útěk na Západ a strach z útěku dalších fotbalistek byl podle všeho také hlavním důvodem, proč komunisté odmítli pustit náš nároďák na mistrovství. Zajímavostí je, že Ševčíková s Mandikovou mohly hrát za Dánsko i přesto, že v té době neměly dánské občanství nebo že předtím hrály za Československo. Šampionát nepořádala FIFA, a tak obě mohly nastoupit se statutem politických uprchlíků. Jak Ševčíková, tak i Mandíková odehrály všechny zápasy a byla to právě Marie Ševčíková, která dala ve finále proti Itálii nádherný gól na 2:0, když Italky krátce předtím neproměnily penaltu.

Fotbalistky Dánska tak vyhrály vůbec první mistrovství světa ve fotbale žen. A stalo se tak v dresech AC Milán, které si Dánky musely koupit po té, co jim z hotelové recepce v Boloni zmizela taška s jejich vlastními dresy. Dánský výběr na prvním MS žen v Itálii tvořily v podstatě hráčky profesionálního klubu BK Femina z Kodaně. To byl podle všeho také důvod, proč za výběr mohly hrát Ševčíková s Mandíkovou. Když o rok později Dánky svůj triumf na MS v Mexiku zopakovaly, hrály tam už oficiálně jako dánská reprezentace. A na československé emigrantky se tak už nedostalo. Což je škoda, protože bychom je možná uviděli v dokumentu Copa 71, který by měl být od října k vidění na Netflixu. Takhle ale stopa po největším úspěchu v dějinách československého fotbalu všech dob končí. Jediné, co jsem ještě vypátral bylo, že Marie Ševčíková zůstala po MS 1970 v Itálii, kde hrála za klub Real Turín.

Krátce po vítězném finále pozval hlavní sponzor turnaje Martini dánské fotbalistky na svou legendární terasu v centru Milána. Foto: Archivio Martini