V roce 1990 nahráli New Order pro anglický nároďák na mistrovství světa v Itálii nejlepší fotbalový song, jaký kdy vznikl.
World in Motion
I když zpěvák skupiny Bernard Sumner o singlu World in Motion hovoří „jako o poslední kapce trpělivosti pro fanoušky Joy Division“, pro New Order to byl jediný singl, který to v britské hitparádě dotáhl až na No. 1. A taky hodně velká výjimka, která potvrzuje pravidlo. To zní: každá fotbalová písnička na světě, a tím spíš ta složená přímo na objednávku fotbalové reprezentace, je to největší hudební peklo, jaké si dokážete představit. Song se původně jmenoval E for England, to ale Anglická fotbalová asociace ihned zatrhla. Tehdy hojně užívaná fráze E for Ecstasy se názvu víc než nápadně podobala. Autor textu Kevin Allen (mimochodem otec zpěvačky Lily Allen) vzpomíná, že první verze textu začínala: „E is for England, England starts with E / We’ll all be smiling when we’re in Italy“.
A jak vlastně došlo k tomuhle totálně neobvyklému spojení, podobnému, jako kdyby si náš fotbalový svaz nechal složit fotbalovou hymnu od Midi Lidi? Tehdejší tiskový mluvčí Anglické fotbalové asociace rád poslouchal skupinu Joy Division, a tak zavolal Tony Wilsonovi, šéfovi labelu Factory Records, jestli by New Order nechtěli složit písničku pro anglický nároďák na mistrovství světa v Itálii. Wilson ihned souhlasil, skupina po krátkém váhání taky, problém ale byl na straně fotbalistů. Po trapných zážitcích z minulých šampionátů neměl nikdo z nich zájem, navíc se skupinou, kterou nikdo z nich neznal. Gary Lineker navíc pracoval na vlastní nahrávce If We Win It All. Nakonec se uvolilo šest odvážlivců: John Barnes, Peter Beardsley, Paul Gascoigne, Steve McMahon, Chris Waddle a Des Walker.
Ještě zdaleka ale nebylo vyhráno. „Hned, jak přišli do studia, začali pít,“ vzpomíná Peter Hook, jeden z členů New Order. „Říkali jsme si, to je super, aspoň budou uvolněnější, jenže Gazza mezitím stačil vypít na ex tři flašky šampusu. Co bylo ještě horší, že se za hodinu zvedli s tím, že už musí jít. Do Topmanu v Middlesbrough.“ Původní záměr byl, že každý z šesti fotbalistů na desku zarapuje, ale jediný, kdo to nakonec zvládl, byl John Barnes. Na ostatních pět zbyly jen doprovodné vokály. A zbytek už je historie. Na závěr si neodpustím vám sem dát ještě pár dalších fotbalových šlágrů, abyste si jednak osvěžili paměť a zároveň si uvědomili, jak je World in Motion ve své kategorii ojedinělý a zároveň geniální počin. Obávám se, že po shlédnutí následujících videí nebude hlavně Německu fandit už vůbec nikdo…